MIKROBIOLOGIE A PARAZITOLOGIE
MVDr. Anna Zachovalová
Tauferova střední odborná škola veterinární
Mikrobiologie zahrnuje: virologii-zkoumá viry,
bakteriologii-zkoumá bakterie
mykologii-zkoumá kvasinky a houby
parazitologii-zkoumá parazity
VIROLOGIE: pro studenty VŠ jsou významné PRIONY. Vznikají z glykoproteinů v nervových buňkách CNS. Nejvíce prionů se nachází v neuronech CNS, v očích, v lymforetikulární tkáni, ve vnitřnostech a v dlouhých kostech. K nákaze dochází perorálně – požitím tkáně s priony- například požitím masokostní moučky. Patří sem i BSE- bovinní spongioformní encefalopatie, -nemoc šílených krav. Dále Creutzfeldt-Jacobova choroba a virus Kuru.
BAKTERIOLOGIE: jaké jsou tvary bakterií:
Kulovité – koky tyčinkové- tyčinky, rohlíčkovitě zakřivené – vibria, spirálově stočené – spirochety, vláknité, například nocardie
Některé bakterie vytvářejí spory, což jsou klidová stádia bakterií. Některé bakterie produkují enzymy, z nichž některé mají charakter toxických látek. Ty poškozují buňky a tkáně. Například neurotoxiny.
Základní rozdělení bakterií:
Gramnegativní bakterie –gracilicutes Grampozitivní bakterie- formicutes Mycoplazmata- tenericutes
Gramnegativní bakterie:
Spirochety –Treponema paraluis cuniculi – původce příjice ……………. Borrelie - původce lymské boreliózy ……………. Leptospiry - původce střevních potíží, nervová poškození, záněty ledvin aj., vylučují prasata, hlodavci a psi močí
Spirily - Campylobacter, …………… Helicobacter pylori - původce žaludečních vředů
Gramnegativní aerobní tyčinky a koky:
Pseudomonas – původce hnisavých zánětů, zejména plic Neisserie meningitidis, meningokok – původce zánětu mozku Neisserie gonorrhoeae, gonokok – původce kapavky Brucella abortus, suis, canis, mellitensis – nitrobuněční parazité, aerobní bakterie, přenos perorálně, zmetání krav, koz Francisella tularensis – původce tularemie, králíci, zajíci, hlodavci, rezervoárem jsou další lesní zvířata, přenos klíštětem, ovádem, vdechnutím
Gramnegativní anaerobní tyčinky:
Enterobakterie – žijí ve střevech, jsou součástí střevní mikroflóry, například: Escherichia coli – patogenní kmeny působí průjmy, záněty, až septikémii, záněty močového měchýře Salmonella- působí průjmy Enterobacter, Citrobacter, Hafnia, Serratia, Klebsiela, Proteus- záněty močopohlavního traktu, záněty mléčné žlázy, zažívacího ústrojí Yersinie pestis – původce moru, ostatní druhy Yersinií – záněty močopohlavního ústrojí, střev a kloubů Vibrio cholerae – původce cholery, otravy z kontaminovaných ryb Pasteurella – původce pasterelózy Actinobacillus - záněty sliznic dýchacích cest Haemophillus – záněty sliznic dýchacích cest
Aerobní rovné, nebo zakřivené gramnegativní tyčinky:
Bacteroides a Fusobacterium
Rickettsie – nitrobuněční parazité, přenašeči klíšťata a rezervoárem jsou volně žijící zvířata- Patří sem rod Coxiella, původce Q-horečky, rod Ehrlichia, parazituje v bílých krvinkách, rod Bartonella, a Haemobartonella jsou původci anémie koček. Chlamydie – i u zvířat, napadá plíce, urogenitální ústrojí, mléčnou žlázu, klouby
Grampozitivní bakterie- formicutes
Grampozitivní koky – Mikrococcus – saprofyté kůže savců Staphylococcus - podmíněné - sekundární patogeny, běžné na sliznicích, hnisání, abscesy, vředy, mohou se šířit krevní a lymfatickou cestou, způsobují pyémii – kde je hnis, tam jsou stafylokoky. Staphylococcus aureus – zlatý stafylokok, Streptococcus pyogenes- původce hnisavých zánětů-angína, revmatická horečka, spála.
Grampozitivní tyčinky a koky s tvorbou endospor
Bacillus antracix – anthrax, sněť slezinná Bacillus cereus – otravy z potravin , Clostridium botulinum – neurotoxická, Clostridium tetani - neurotoxická Clostridia–další druhy vyvolávají enterotoxikémie, zánětlivé otoky, nebo jsou histotoxické. K těmto druhům není vnímavý člověk.
Grapozitivní nesporulující tyčinky:
Rod Lactobacillus je součástí střevní a poševní mikroflóry, řada kmenů laktobacilů produkuje metabolity antibakteriální povahy, proto se stávají součástí probiotik rod Listeria - v půdě, na rostlinách, v mléčných výrobcích, Listeria monocytogenes v mléčných výrobcích, způsobuje průjmy a zažívací potíže, vnímaví lidé i zvířata Erysipelothrix rusiopathiae – původce červenky prasat, člověk je ohrožen infekcí ran – řezníci, veterináři, ošetřovatelé
Nepravidelné grampozitivní tyčinky netvořící spóry
Bifidobacterium Eubacterium Propionbacterium
Anaerobní nebo aerotolerantní rody, aerobní a fakultativně anaerobní , součástí střevní mikroflóry, jen některé druhy jsou patogenní
Corynebacterium - saprofyté sliznic, potencionální patogeny
Actinomyces – původci aktinomykózy zvířat a lidí
Mykobakterie Tyčinkovité bakterie, aeroby, nitrobuněční paraziti, původci řady chronických onemocnění, například paratuberkulóza střev u přežvýkavců, tbc ryb a chladnokrevných živočichů, lepry – malomocenství u hlodavců, koček i lidí. Při tomto druhu onemocnění se tvoří typická uzlíkovitá ložiska, neboli granulomy, tuberkuly. Mycobacterium tuberculosis – onemocnění se šíří kapénkovou infekcí a perorálně. Napadá především respirační trakt. Mycobacterium bovis- mohou onemocnět zvířata i lidé Mycobacterium avium – vysoce patogenní pro ptáky
Mycoplasmata – Tenericutes
Gramnegativní, fakultativně anaerobní, patří sem řada druhů, některé jsou patogenní, nachází se na sliznicích dýchacích cest, trávicího a urogenitálního ústrojí, na spojivce, v mléčné žláze, způsobují záněty plic, kloubů, mléčné žlázy, spojivek, urogenitálního systému. Infekce jsou vleklé.
MYKOLOGIE
Nauka o houbách, jednobuněčné houby jsou kvasinky, mnohobuněčné houby jsou plísně. K nežádoucím plísním patří ty, které způsobují plesnivění, většina z nich navíc produkuje toxické metabolity, které způsobují mykotoxikózy. Na vzniku houbovitých onemocnění se podílejí predispoziční faktory, například narušení normální mikroflóry, dlouhodobé podávání antibiotik, souběžné infekce, poranění sliznic a kůže, trvalé působení vlhka na kůži, může se vyvinout až alergie. Endomykózy jsou hluboké a systémové a ektomykózy povrchové. Množí se pomocí spór.
Kvasinky
Rod Candida, vyvolává mykózy povrchové i hluboké, nejčastější jsou mykózy kůže, na sliznicích vzniká soor- moučnivka, v dutině ústní, z hlubokých mykóz například záněty dýchacího systému, střeva mléčné žlázy Rod Cryptococcus, Blastomyces, Histoplasma- původci vážných zánětů plic, CNS, kostí a jiných orgánů
Plísně
Působí nejčastěji onemocnění kůže a derivátů kůže- chlupů, vlasů a nehtů, onemocnění se označuje jako dermatofytózy, probíhají povrchově nebo jako hluboké infekce-vznikají krusty a strupy, odlupují se, při odloupnutí se přidávají bakteriální infekce, patří sem:
Trichofyton- lidově herpes, přenosný z hospodářských i domácích zvířat na člověka Microsporum-nejznámější je M. canis, patogenní pro psy, nakazit se může i člověk Epidermophyton, rod Absidia, rod Rhizopus – u zvířat rod Aspergillus původce pseudomykózy u drůbeže, včel, produkuje mykotoxin aflatoxin Mucor- znehodnocuje potraviny, působí zažívací potíže Penicillium-využívá se k výrobě penicilinu a k výrobě sýrů-Camembert, Rokefor Streptomyces- využívá se k výrobě antibiotik
Mykotoxikózy onemocnění kůže, které vzniká působením metabolitů plísní, které jsou vysoce toxické i v malém množství, každý mykotoxin má svou cílovou tkáň či orgán a svou hladinu toxicity. Jsou příčinou špatného vývoje, poruch reprodukce, poruch imunity, degenerace tkání, karcinogenity, genetické toxicity a jiné. Za nejškodlivější se považují rody Fusárium a Aspergillus, produkují aflatoxiny, ochratoxiny, dexinyvalenol, fumonisin, haralenon.
PARAZITOLOGIE nauka o parazitech-cizopasnících, jsou příčinou onemocnění –parazitóz.
Protozoologie – nauka o prvocích Arachnoentomologie – nauka o cizopasných členovcích a hmyzu Helmintologie – nauka o cizopasných červech
Ektoparaziti, žijí na povrchu hostitele, blechy, vši, klíšťata, roztoči Endoparaziti, vnitřní paraziti: ---v tkáních a orgánech- svalovci , toxocary, plicnivky ---v trávicím ústrojí- tasemnice, škrkavky ---v krvi- napadají krevní elementy, nebo se volně pohybují
Podle doby působení: paraziti trvalí- parazitují na hostiteli celý svůj život, například zákožky, tasemnice paraziti dočasní- parazitují na hostiteli jen určitou část svého života, například komáři, klíšťata
Škodlivé účinky parazitů: mechanické – ucpání střev, ucpání vývodových cest, tlak na tkáně odčerpání živin na úkor hostitele, odebírají minerály vitamíny, enzymy, následky hematofágů- chudokrevnost traumatické – vylučováním fermentů narušují sliznice, poškozují tkáně a orgán toxické – metabolity a látky vylučované parazity mohou být toxické - působení na tkáně, nebo i neurotoxické - působení na nervovou soustavu
PRVOCI- PROTOZOA
Bičíkovci – Flagellata: Trypanozomy – u lidí původci spavé nemoci, přenos krev sajícím hmyzem, cirkulují z krve do sleziny a opět do krve, po jejich rozpadu se objevují endotoxiny, které působí na nervový systém. Způsobují otoky, chudokrevnost… Trichomonády- několik druhů, působí záněty na sliznicích Histomonády- vyskytují se u drůbeže Giardie intestinalis – starší název lamblie, střevní parazit zvířat a lidí, přisají se přísavnými disky na sliznici střev, vyvolávají záněty a poruchy vstřebávání živin, enzymů, tuků, vitamínů, zvláště vitamínů rozpustných v tucích, – hubnutí a průjmy, nebo se střídají průjmy se zácpou, celková slabost, avitaminóza A, D, E, K- což má za následek pokles produkce hormonů žláz s vnitřní sekrecí, neboť k jejich výstavbě jsou vitamíny nutné.
Cnidosporidia – výtrusenky: Nosema apis, hmyzomorka včelí, takzvaná bílá úplavice včel Rybomorka pstruží
Kořenonožci – Rhizopoda: Entamoeba histolytica – měňavka úplavičná, žije v tlustém střevě, hostitelem člověk, od něj se mohou nakazit zvířata!!!, parazité pronikají krevní a lymfatickou cestou
Nálevníci – Ciliophora: Balantidium coli - vakovka střevní, vyskytuje se v tlustých střevech prasat, aniž jim škodí, pro člověka je patogenní, riziko nákazy pro zootechniky, řezníky, pracovníky jatek, zemědělce - hnojení kejdou…mírnější střevní potíže
Výtrusovci – Sporozoa: Coccidia: rod Toxoplasma, druh Toxoplasma gondii, původce toxoplasmózy zvířat, významně ohrožuje člověka. Má jednohostitelský cyklus u koček a kočkovitých šelem, nebo vícehostitelský cyklus probíhající přes mezihostitele- teplokrevná zvířata a člověk. Definitivním hostitelem jsou kočky a kočkovité šelmy.
Při jednohostitelském cyklu kočky nebo kočkovité šelmy vylučují trusem oocysty, po jejich pozření dalšími kočkami dochází v místě infekce k průniku do buněk střevní sliznice a dojde k schizogonii. Noví jedinci- schizonti- jsou roznášeni krví a lymfou do všech tkání. V nich se množí. Množení a dozrávání v buňkách vyvolává jejich rozpad, a může dojít až k nekróze tkáně. Noví jedinci mohou dozrávat i mimo buňky, a pak se tvoří ve tkáních cysty. Ty představují klidové stadium parazita, a bývají nejčastěji v mozku, srdci, bránici, v kosterní svalovině. Vzniklé oocysty v trusu se stávají zdrojem infekce pro další definitivní hostitele nebo mezihostitele. Při vícehostitelském cyklu se mezihostitelé - zvířata nebo lidé - nakazí pozřením infekčních oocyst. Tkáně a napadené orgány jsou pak zdrojem infekce pro dalšího mezihostitele nebo definitivního hostitele. Pro člověka mohou být zdrojem infekce tepelně nedostatečně upravené potraviny živočišného původu. Nakazit se lze i při zpracování masa a manipulaci s ním. Ke klinickému onemocnění dochází na počátku infekce, kdy se toxoplasma množí uvnitř buněk. Klinický obraz nemoci není typický. U gravidních zvířat nebo žen bývá napaden plod.
Rod Sarcocystis – jde o dvojhostitelské kokcidie, definitivními hostiteli jsou masožravci, mezihostiteli zvířata i člověk. V mezihostiteli vznikají ve svalovině cystické útvary od mikroskopických po makroskopické. Člověk je ohrožen pojídáním syrového a tepelně nedostatečně opracovaného masa.
Rod Cryptosporidium – způsobují vážná orgánová onemocnění zvířat i lidí. Napadají střeva, parazitují v buňkách, průjmy.
Piroplasmy – krvinovky – významní krevní parazité, napadají červené krvinky a rozrušují je, napadají koně, přežvýkavce, lichokopytníky a psy. Výskyt na jižní Moravě a jižním Slovensku. Další vývoj probíhá v klíšťatech, ta jsou rezervoárem a přenašečem krvinovek. rod Babesia rod Babesiella
H E L M I N T I – CIZOPASNÍ ČERVI
Ploštěnci - Plathelmintes Oblí červi - Nemathelmintes Vrtejší – Acanthocephala
Podle místa, kde probíhá jejich vývoj, je dělíme na GEOHELMINTY – vyvíjí se ve vnějším prostředí a k nakažením hostitele dochází pozřením larev, nebo larvy samy aktivně pronikají do hostitele. Vývoj probíhá bez mezihostitelů. BIOHELMINTI – vývojová stadia se vyvíjí v mezihostitelích, k nakažení dochází pozřením mezihostitele, nebo jeho tkáně.
Dospělí červi parazitují většinou jako endoparazité, nejčastěji v zažívacím ústrojí, v játrech, dýchacích cestách, plicích, tělních dutinách, cévách atd. Většina dospělých červů má v hostiteli přímo vymezenou lokalizaci, tzn. napadají pouze určitý orgán, nebo tkáň.
PLATHELMINTI – PLOŠTĚNCI
Motolice- Trematoda Tasemnice-Cestoda
MOTOLICE jsou paraziti různých obratlovců, převážně cizopasí v různých částech trávicí soustavy a v játrech, mohou napadat i dýchací orgány, ledviny, jiné orgány, tělní dutiny a cévy.
Tělo motolic je oploštělé, má protáhlý, listovitý, oválný nebo kopinatý nebo citronovitý tvar, velikost je od 0,1 mm do 100mm. /Doplňuji-může jít až o 1000 mm, Fasciolopsis buski, magna nebo giganta HB/.Vývojový cyklus motolic je složitý, prochází několika larválními stadii přes různé mezihostitele. Mezihostitelem bývají různí vodní a suchozemští měkkýši, ryby, obojživelníci i hmyz. V trusu hostitele odcházejí vajíčka. V mezihostiteli probíhají larvální stadia. Nový hostitel se nakazí pozřením adoleskárií nebo cerkárií, nebo pozřením mezihostitele. Ze zažívání pronikají do žlučovodů a jaterního parenchymu, během 2-4 měsíců dospívají, a dochází k vylučování vajíček.
Motolice jaterní – Fasciola hepatica – délka 2-4 cm, šířka 1 cm, parazituje ve žlučovodech a jaterním parenchymu, mezihostitelem je bahnatka malá, hostitelem přežvýkavci, koně, masožravci a lidé
Motolice velká – Fascioloides magna – délka až 10 cm, šířka 2-3 cm, parazituje v játrech, plicích, tenkém střevě, hostitelé jsou hlavně přežvýkavci
Motolice kopinatá – Dicrocoelium lanceolatum – délka 10mm, šířka 2,5 mm, parazituje ve žlučovodech a žlučovém měchýři, hostitelé jsou především přežvýkavci, prasata, králíci i kočky, mezihostitelem jsou plži a mravenci
Motolice jelení – Paramphistomum cervi – délka 5-15 mm, šířka 2-3 mm, parazitují v přežvýkavcích, mezihostitelem jsou vodní plži /koupání v rybnících! HB/
Motolice trnitá – u ptáků v zažívacím ústrojí
Motolice psí – u psů a dalších masožravců v zažívacím ústrojí
Motolice kočičí – u koček
Motolice drůbeží – mimo zažívací trakt u drůbeže, mezihostiteli jsou vodní plži a larvy hmyzu vyskytující se ve vodě /koupání v rybnících! HB/
Krevničky – Schistosomy – délka do 20 mm, motolice parazitující v cévní soustavě ptáků, hlavně vodních, a savců, mezihostiteli plži a ryby /koupání v rybnících! HB/
Tasemnice jsou významní parazité všech obratlovců, hospodářských i domácích zvířat, i lidí, v dospělosti parazitují v zažívací soustavě hostitelů, nejčastěji v tenkém, ale i tlustém střevě, výjimečně v žaludku. Tělo je zploštělé a rozlišujeme na něm hlavičku a tělo, na hlavičce jsou přísavné orgány, mezi hlavičkou a tělem je takzvaný krček, od zadního konce krčku se odškrcují články těla, ty se postupně zvětšují a poslední se od těla oddělují, počet článků je od tří do několika tisíc, délka tasemnice je od několika mm po 10 metrů i více. Vývoj tasemnic je rozdílný, vždy ale probíhá přes mezihostitele, těmi jsou bezobratlí i obratlovci, oddělené články tasemnic odcházejí s trusem do vnějšího prostředí, zde se rozpadají, dochází k uvolnění vajíček, po pozření vajíček s potravou nebo vodou se v mezihostiteli vyvíjí boubel, neboli larvocysta. Typy boubelů jsou různé: cysticerkoid – v blechách cysticerkus – Taenia solium, Tasemnice dlouhočlenná, vepřové maso, coenurus echinokok – boubel nejsložitější, mohou se vyskytovat u všech domácích i hospodářských zvířat i u lidí, boubele se nacházejí nejčastěji v játrech a v plicích, mohou se ale najít kdekoliv v orgánech a tkáních, mohou být různé velikosti, rostou pomalu, až několik let, boubel působí na tkáň mechanicky tlakem, i toxicky metabolity, boubele v napadené tkáni mohou vyvolávat záněty, pokud dojde k jejich odúmrtí, tekutina se vstřebá a boubel zvápenatí, závažnost onemocnění se odvíjí od toho, kde se v těle boubel vytvoří.
Tasemnice psí – Dipyllidium caninum, délka 15-40 cm, boubel v blechách a všenkách Měchožil zhoubný - Echinococcus granulosus – 2 – 6 mm, nejmenší tasemnice, u všech domácích a hospodářských zvířat, dva články, boubel se nazývá echinokok, nachází se nejčastěji v játrech mezihostitelů, což jsou téměř všichni savci, v tenkém střevě může žít až několik tisíc tasemnic Měchožil větvený – Echinococcus multilocularis, tři články Tasemnice vroubená – Taenia hydatigena – délka až 5 m, boubel – přežvýkavci, prasata Tasemnice hrášková – Taenia pisiformis, délka do 2 m, boubel-králíci a zajíci Tasemnice mnohohlavá - Taenia serialis, délka 20-70 cm, boubel králíci a zajíci v CNS ovcí Taenia taeniformis – tasemnice kočičí Taenia crassicolis – Tasemnice kočičí, délka 15 – 60 cm, boubel v játrech myší, krys a drobných hlodavců, tato tasemnice může parazitovat také u psů a jiných šelem Diphyllobothrium latum – Tasemnice rybí, štěrbinovka, u šelem, které se živí rybami a u lidí, délka až 12 m Moniezia expanza – Tasemnice ovčí – délka až 6m, boubel v půdních roztočích a jiných členovcích, žijících na rostlinách Anoplocephala a Paranoplocephala - parazitují ve střevech koní, délka až 80 cm, boubel v roztočích žijících na rostlinách Davainea proglottina – Tasemnice drůbeží, délka asi 4 mm, drůbež může mít ve střevech velké množství tasemnic, mezihostiteli jsou plži, mlži, mravenci, mouchy, jiní členovci Railliettina tetragona – tasemnice kuřecí – délka až 25 cm Hymenolepis gracilis – Tasemnice kachní, délka až 25 cm, boubel ve vodních korýších Ligulla intestinalis – Řemenatka ptačí – tasemnice vodní drůbeže, délka až 45 cm
NEMATHELMINTES – OBLÍ ČERVI
HLÍSTICE – NEMATODA Parazitují v rostlinách a v tělech živočichů. Jsou nejčastějšími parazity hospodářských a domácích zvířat, parazitují v různých orgánech, zejména zažívacích a dýchacích orgánech. Velikost od 1mm do 1m i více. Oviparní – samice kladou vajíčka. Viviparní – samice kladou larvy. Larvy opouštějí hostitele v exkretexh, nebo kolují v krvi. Pokud žijí v krvi, potřebují ke svému vývoji mezihostitele.
Přímý vývoj hlístic- bez mezihostitelů:
Vajíčka a larvy se musí dostat do vnějšího prostředí a tam jejich vývoj probíhá několika způsoby: oxyuridní – ve vajíčku se vylíhne larva a zvíře se nakazí pozřením vajíčka, které obsahuje larvu askaridní – z hostitele odcházejí vajíčka, ve vnějším prostředí se vlivem tepla a vlhka a vzdušného kyslíku vytvoří larva. Hostitel se nakazí pozřením vajíček s larvami, larvy se uvolňují ve střevech a aktivně pronikají stěnou střeva do krevního oběhu, krví jsou zanášeny přes játra a srdce až do plic, z cév se dostanou přes plicní alveoly až do dýchacích cest, odkud jsou vykašlány a polknuty. Při cestování larvy pohlavně dospívají a rostou. Dostanou se do tenkého střeva, kde se páří. trichocefalidní - vývoj je podobný jako askaridní, ale odpadá migrace krevním oběhem přes játra a plíce, larvy se hned po uvolnění z vajíček přichytí v tlustém střevě, rostou a dospívají strongyloidní – larvy se líhnou ve vnějším prostředí, kde nežijí paraziticky, dvakrát se svlékají a stávají se invazivními, hostitel se nakazí pozřením larev, ty pronikají do krevního oběhu a do různých orgánů, kde dozrávají, a stejnou cestou putují zpět do střev, kde parazitují ankylostomidní – vývoj podobný strongyloidnímu, k nakažení však nedojde jen pozřením larev, ale larvy často aktivně pronikají do hostitele přes kůži
Nepřímý vývoj hlístic:
probíhá přes mezihostitele, kterými mohou být obratlovci bezobratlí, přitom může být jeden organismus hostitel a zároveň mezihostitel
spiruidní – hlístice jsou oviparní, ve vajíčku se vyvíjí larva, mezihostitel se nakazí pohlcením vajíček s larvou, mezihostitelé bývají často mouchy filariidní – hlístice jsou viviparní, larvy zůstávají v hostiteli a kolují v krvi, mezihostiteli jsou členovci sající krev a nakazí se při sání krve, další přenos při sání do krve hostitele trichinelózní – hostitel je zároveň i mezihostitelem, dospělé hlísty parazitují v tlustém střevě, zde se zavrtávají do stěny střeva, kde kladou larvičky do blízkosti, nebo dokonce přímo do krevních a lymfatických cév, larvy jsou zanášeny do svaloviny, především do svalů dýchacích a do kosterní svaloviny, tam se opouzdří, další hostitel se nakazí pozřením svalovin y a stává se mezihostitelem.
ŠKRKAVKY jsou nejrozšířenější parazité zažívacího traktu všech druhů zvířat. Každý druh zvířat má svůj druh škrkavek. Parazitují v tenkém střevě, mají askaridní vývoj, onemocnění vyvolávají dospělé škrkavky i migrující larvy. Dospělí působí na hostitele mechanicky- ucpání střev, toxicky- tvorba toxinů a zplodin jejich trávení, traumaticky- při přichycení na sliznici střev odnímají živiny. Nejvíce jsou ohrožena mláďata, trpí nechutenstvím, kolikami, bolestmi, průjmy zvracením, skřípou zuby, mají zvrácené chutě, mají různé nervové příznaky- ataxie, křeče svalů a podobně, jako důsledek působení toxinů, důležitým příznakem je kašel, který vyvolávají larvy v dýchacích cestách, zvířata mají poškozená játra, na kterých se tvoří jizvovitá bílá tkáň, tzv. mléčné skvrny, při migraci krevním oběhem mohou být larvy zaneseny do kteréhokoliv orgánu či tkáně. Tyto larvy nazýváme somatické, dokáží se kdykoliv zaktivizovat, cestovat krevním oběhem do plic a dozrát, důležitý je přenos přes placentu u samic masožravců, mláďata se pak rodí infikovaná larvami, invazi škrkavek zjišťujeme koprologickým vyšetřením.
Nejčastější druhy škrkavek: škrkavka koňská – Parascaris equorum, délka až 40 cm škrkavka tuří – Neoscaris vitulorum, délka až 30 cm škrkavka prasečí - Ascaris suis, délka 30 škrkavka psí - Toxocara canis , délka 5 – 18 cm škrkavka kočičí - Toxocara catti, délka asi 6 cm škrkavka šelmí - Toxascaris leonina, 5-12 cm, u psů i koček škrkavka slepičí - Ascaridia galii, délka 2-10 cm
ROUPI: parazitují v tlustém střevě a konečníku, živí se sekretem sliznice, samičky jsou delší než samečci, kladou vajíčka kolem řitního otvoru, přilepují je lepkavým hlenem, který vyvolává svědění, vajíčka jsou velmi odolná, mohou přežívat až 4 měsíce, během tří dnů se ve vajíčku vytvoří larva.
Nejčastější druhy roupů: roup koňský – Oxyuris equi, samičky mají délku 10 cm i více, samečci asi 1,5 cm roup kuří – Heterakis gallinae – délka asi 1cm
ZUBOVKY- STRONGYLY: parazitují v tlustých střevech, kde se živí krví a dráždí sliznici střev, způsobují těžká onemocnění- strongyloidózy, zejména u mladých zvířat. Délka 8-40mm
Nejvýznmanější druhy zubovek: zubovka koňská – Strongylus equinus zubovka věncová – Delafondia vulgaris, Strongylus edentatus zubovka prasečí – Oesophagostomum dentatum zubovka ovčí – Chabertia ovina zubovky jsou také králičí a existují zubovky masožravců
MĚCHOVCI - ANCYLOSTOMY délka od 9-40mm, parazitují v tenkých střevech a živí se krví, způsobují závažná onemocnění projevující se chudokrevností, průjmy, otoky, záněty plic. Záněty plic způsobují larvy, které pronikly kůží a migrují přes plíce
Měchovec psí – Ancylostoma caninum, parazituje u masožravců měchovec ovčí – Bunostomum trigocephalum parazituje u přežvýkavců, vyvolává navíc nervové příznaky jako svědění, podráždění CNS, obrny
VLASOVKY – TRICHOSTRONGYLY tencí červi 5-9 mm dlouzí, parazitují v zažívacím traktu, onemocnění jsou velmi vážná, zejména u přežvýkavců. K nejrozšířenějším a nejzávažnějším patří:
vlasovka dobytčí - Ostertagia ostertagi vlasovka kozí - Trichostrongylus colubriformis vlasovka slezová - Haemonchus contortus vlasovka husí - Amidostomum anseris vlasovka prasečí - Hyostrongylus rubidus
u koní mohou parazitovat vlasovky vyskytující se u skotu nebo ovcí
TENKOHLAVCI – TRICHURIDATA délka od 8 do 80 mm, ve střevech, živí se krví, nejčastější tenkohlavci:
tenkohlavec ovčí – Trichuris ovis u přežvýkavců tenkohlavec zaječí - Trichuris leporis u hlodavců
KAPILÁRIE – CAPILLARIA tyto hlístice parazitují hlavně u ptáků, délka o 8-80mm, nejčastější jsou:
kapilárie kuří – Capillaria annulata u hrabavé drůbeže a krůt kapilárie holubí – Capillaria columbae u hrabavé drůbeže, krůt a holubů
SPIRURY parazitují u koní Spirura koňská – Habronema muscae, délka 20 mm, v žaludku a ve střevech
VRTEJŠI – ACANTHOCEPHALA tvoří samostatnou skupinu střevních parazitů, odlišují se tvarem těla a způsobem výživy, jsou to červi dlouzí několik mm až 65 cm, mohou až proděravět střevo, patří mezi biohelminty, jsou odděleného pohlaví, hostitel se nakazí pozřením mezihostitele, nejčastější:
vrtejš velký – Macracanthorhynchus hirudinaceus, parazituj u prasat, u masožravců, délka 7- 65 cm, mezihostiteli jsou larvy brouků, larvy se mohou přenášet přes vývojová stadia až do dospělců vrtejš kachní a husí - dlouhý asi 20mm, mezihostiteli jsou vodní korýši, kteří se nakazí vajíčky s larvami
TRICHINY – SVALOVCI jeden a týž organizmus je zároveň hostitel i mezihostitel, nejčastější:
Svalovec stočený - Trichinella spiralis dospělá hlístice parazituje v tenkém střevě ve svalovině, samičky dosahují délky 3-4 mm, sameček asi 1,5 mm, žijí 6-8 týdnů, roznáší se krevní a lymfatickou cestou, ve svalovině se během 3 týdnů opouzdří, obal larvy může během půl roku zvápenatět, ale larva uvnitř zůstává živá, samičky ve střevech i larvy vylučují toxiny, toxiny ve svalech působí degenerativně, svalovina tuhne a to vyvolává bolesti svalů, bolestivé dýchání, polykání, křeče břicha, horečky, trichinelly parazitují především u prasat, u všežravců, u šelem, hlodavců, u koní, člověk je ohrožen jako konzument masa.
HLÍSTICE DÝCHACÍCH ORGÁNů patří sem hlístice, které parazitují u savců a ptáků, délka několik mm až 10 cm, vývoj je přímý nebo přes mezihostitele, nákaza- pozřením larvy nebo mezihostitele, larvy se provrtávají stěnou střev, krevní nebo lymfatickou cestou se dostávají do dýchacích orgánů, kde dospívají, larvy vyvolávají onemocnění zažívacího traktu a dospělci onemocnění dýchacích cest. Projevy: kolikovité bolesti, těžké poruchy dýchání, kašel, anemie, otoky, obtížný pohyb. Významné druhy, vyvolávající plicní červivost:
Plicnivka ovčí - Dictyocaulus filaria plicnivka jelení – Dictyocaulus viviparus, plicnivka kozí – Protostrongylus rufescens, plicnivka obecná – Mullerius capillaris, plicnivka prašečí – Metastrongylus elongatus, srostlice trvalá – Syngamus trachea, srostlice dočasná - Cyatosthoma Syngamus bronchialis
FILARIATA hlístice s velmi tenkým, vlasovitým tělem, nejčastěji parazitují u koní, ale také u skotu, parazitují ve vazivu šíje, nohou, hrudi, v podkožním vazivu, v dutině břišní, u lidí mohou parazitovat v mízní soustavě, významný je:
vlasovec koňský – Setaria equina, délka až 13 cm, parazituje v dutině břišní, vzácněji v dutině hrudní vlasovec šlachový – Onchocerca reticulata – délka až 1m, parazituje ve šlachách končetin a šíjovém vazu koní, přenašeči hlavně pakomáři.
PIJAVICE – HIRUDINEA patří mezi vyšší červy, kroužkovité, cizopasí na povrchu těla savců a ryb, živí se jejich krví, jsou hermafroditi, významné jsou:
pijavka lékařská –Hirudo medicinalis, používala se v lékařství pijavka koňská - žije volně ve vodě, délka až 10 cm, přisává se při plavení koní chobotnatka rybí – Piscicola geometra, délka až 5cm, napadá ryby a ty hynou
CIZOPASNÍ ČLENOVCI škodlivé účinky- přímé působení- kousají, bodají, v místě bodnutí vyvolávají záněty, svědění, mohou vznikat i alergie, někteří kladou do ranek na kůži vajíčka, ze kterých se vyvíjí larvy a ty parazitují – myiáza nepřímé působení – přenašeči řady vážných chorob, virů, spirochet, rickettsií, prvoků!!!, filárií !!!, nemoci mohou také přenášet mechanicky- ze sekretů a exkretů nemocných a uhynulých zvířat apod. Významné jsou z roztočů:
Klíště obecné – Ixodes ricinus velikost 1-2mm samečci, 3-4 mm samičky, po nasátí až 11mm, všechna vývojová stadia sají krev: larvy na malých živočiších, jako jsou malí hlodavci, ptáci a ještěrky, nymfy a imaga na savcích včetně lidí, celý vývoj trvá tři roky, výskyt nejčastěji na okraji listnatých a smíšených lesů, ve vysoké trávě a na keřích, klíšťata přenášejí klíšťovou encefalitidu, lymeskou boreliózu, hemosporidiózy, rickettsie a další
piják lužní – Dermacentor reticulatus, je větší než klíště obecné, napadá dobytek a přežvýkavce klíšť lužní – Haemaphysalis cocinna, menší než klíště, je hnědý čmelík kuří – Dermanyssus gallinae parazituje na drůbeži, holubech, ptácích, příležitostně na domácích zvířatech a lidech klíšťák holubí – Argas reflexus klíšťák zhoubný- Argas persicus parazitují na holubech a hrabavé drůbeži, na ptácích, velikost až 1 cm, živí se krví, parazitují v noci
ZÁKOŽKOVITÍ jsou roztoči velikosti 0,2 – 0,8 mm, na hostiteli parazitují celý život, způsobují kožní onemocnění svrab, neboli prašivinu, vyhovuje jim nedostatečná hygiena hostitele
prašivky- Psoroptes, napadají hospodářská zvířata, u králíků způsobují ušní svrab, parazitují na kůži zákožky- Sarcoptes /Acarus/ – parazitují na kůži hospodářských a domácích zvířat strupovky-Chorioptes, parazitují u koní a skotu, živí se odloupanými šupinami kůže strupovky ušní-Otodectes, působí ušní svrab u masožravců, vyvolávají otitidy, přes vnitřní ucho působí i silné nervové poruchy svrabovky- Notoedres, napadají zejména kočky a psy, parazitují na hlavě a odtud se šíří na trup a končetiny lupovky-Cnemidocoptes, parazitují u hrabavé drůbeže, holubů a ptáků, vyvolávají onemocnění končetin, takzvanou vápenku, svědění trudník psí- Demodex canis, způsobuje demodikózu, tvoří se šupinky nebo neštovičky, ty praskají a páchnou včelík zhoubný- Varroa Jacobsoni, napadají včely, způsobují onemocnění varoázu roztočík včelí-Acarapis wodi, napadá včely, ty hynou
HMYZ – INSECTA parazituje na zvířatech, je přímým nebo mechanickým přenašečem infekčních a parazitárních chorob, významní jsou:
všenky – Malophaga, živí se chlupy, peřím, šupinami kůže, působí svědivost, nejčastěji napadají drůbež, holuby, skot, psy, kočky. Všenky mohou být mezihostiteli tasemnice psí, u drůbeže se nazývají peřovky, nejznámější z nich je Luptouš slepičí vši – Anoplura, vajíčka-hnidy-nalepuje samička na chlupy a vlasy, larvy i dospělci se živí krví, při sání vypouštějí do ranky sliny a ty působí silně svědivě, nejčastější vši jsou koňské, tuří a prasečí ploštice – Hemiptera, nejvýznamnější je štěnice holubí, v noci sají krev, přes den se ukrývají v okolí hostitele blechy – Aphaniptera, bodají a sají krev, vajíčka kladou do srsti, nebo na kůži, vajíčka jsou okem viditelná, blechy mohou vyvolat i alergii na kousnutí, nejčastější blechy psí, kočičí, králičí, a blecha obecná
HMYZ DVOUKŘÍDLÝ:
ovádovití – Tabanidae, sají krev, hlavně koně a skot, bodnutí je silně bolestivé, vývoj probíhá v blízkosti vody, krev sají pouze samičky, nejčastější je Ovád hovězí, Ovád velký, Ovád bzučivý, patří sem i bzikavky, podobají se včelám, napadají koně a skot
střečkovití – silně ochlupené mouchy, škodí v létě, v teple střeček podkožní - napadá hovězí dobytek, samičky kladou vajíčka do kůže zvířete, z nich se líhnou larvy, ty se provrtávají do podkoží, v kůži má larva provrtaný otvor k dýchání, tím později vylézá ven, padá na zem, kde se zakuklí a mění se v dospělce, dospělé mouchy vydávají bzučivý zvuk při letu, zvířata se plaší, říká se, že zvířata střečkují střeček nosní – napadá nozdry ovcí, po 10 měsících je ovce vyfrkne ven, v zemi dokončí vývoj střeček žaludeční – napadá koně
klošovití – Hippoboscidae -jsou červenohnědé mouchy trojúhelníkového tvaru, cizopasí na jelenech, ovcích a koních
komáři – živí se krví, jsou přenašeči nakažlivých chorob, Anopheles přenáší tropickou malárii, vyskytují se u stojatých vod, zaplavených oblastí, v povodí řek, nejrozšířenější je komár pisklavý
muchničky – hmyz napadající zvířata i lidi, nejčastěji parazitují na uších, krku, očních víčkách, v mezinoží a slabinách
mouchy bodavé – napadají zvířata a lidi bodnutí je bolestivé, patří sem Bodalka stájová Bodalka malá
mouchy nebodavé – obtěžují, sají pot, přenášejí choroboplodné zárodky, Moucha domácí bzučivky masařky
rod Lucilla - původce myióz, larvy se využívají k léčebným účelům, mají fermenty ničící patogenní bakterie, živí se nekrotickou tkání, rány se čistí, rychle zasychají a hojí se
Sumarizace článku
| Název | VETERINÁRNÍ SKRIPTA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY , |
|---|---|
| Druh | Dělení podle témat » Parazitologie |